Navyšování dávky vareniklinu u kuřáků s nedostatečnou odpovědí na standardní dávkování

Navyšování dávky vareniklinu u kuřáků s nedostatečnou odpovědí na standardní dávkování

Práce britských autorů prokázala, že navyšování dávky vareniklinu u kuřáků s nedostatečnou odpovědí na standardně aplikovanou dávku nemá praktický význam.

Standardní dávkování vareniklinu bylo stanoveno tak, aby při co nejvyšším efektu léčby byl co nejvíce omezen výskyt jejích nežádoucích účinků. I přesto, že se v praxi při neúspěchu léčby lékaři někdy k navyšování dávky vareniklinu nad standardně doporučovanou uchylují, nejsou dostupná žádná oficiální data o úspěšnosti daného postupu. Cílem předkládané práce tak bylo zhodnotit, zda navýšení dávky vareniklinu u pacientů s nedostatečnou terapeutickou odpovědí na jeho standardní dávku zvyšuje účinnost léčby.

Do dvojitě zaslepené randomizované placebem kontrolované studie bylo zahrnuto 503 kuřáků navštěvujících kliniku pro odvykání kouření, kteří zahájili léčbu vareniklinem 3 týdny před jejich cílovým datem zanechání kouření. Všichni pacienti zahájili léčbu standardní dávkou vareniklintartarátu s jejím postupným navýšením na 2 mg/den. 200 pacientů uvádějících 12. den léčby nepřítomnost nauzey, nejasný pokles požitku z cigarety a méně než 50% pokles četnosti kouření bylo indikováno k zvýšení počtu užívaných tablet vareniklinu či placeba. Další navýšení dávky do max. 5 mg vareniklinu/den proběhlo 15. a 18. den. Pacienti hodnotili svůj požitek z kouření cigarety v období předcházejícím cílovému datu zanechání kouření a abstinenční příznaky po dobu prvních 4 týdnů po tomto datu. Kontinuální validovaná míra abstinence byla hodnocena 1, 4 a 12 týdnů po cílovém datu.

Navýšení dávky vedlo k poklesu požitku z cigarety v období před cílovým datem průměrně o 1,7 ± 0,8 ve větvi vareniklinu oproti 2,1 ± 0,7 ve větvi placeba (P = 0,001). Navýšení dávky nemělo žádný vliv na průměrnou četnost (2,7 ± 1,1 vs. 2,6 ± 0,9; P = 0,90) či intenzitu (2,6 ± 1,1 vs. 2,8 ± 1,0; P = 0,36) nutkání kouřit ani na tíži abstinenčních příznaků (1,5 ± 0,4 vs. 1,6 ± 0,5; P = 0,30) jeden týden po cílovém datu. Navýšení dávky nemělo také žádný efekt na míru zanechání kouření po 1 týdnu (37,0 % vs. 48,0 %; P = 0,14), 4 týdnech (51,0 % vs. 59,0 %; P = 0,32) ani 12 týdnech (26,0 % vs. 23,0 %; P = 0,61) po cílovém datu. Ve větvi vareniklinu se v porovnání s placebem vyskytovaly signifikantně častěji nauzea (P ˂ 0,001) a zvracení (P ˂ 0,001).

Navyšování dávky vareniklinu u kuřáků s nedostatečnou odpovědí na standardně aplikovanou dávku nemá významný efekt na abstinenční příznaky ani úspěšnost zanechání kouření. Podle výsledků předkládané studie tak navyšování dávek vareniklinu nad standardně doporučovanou hodnotu nemá praktický význam.

 

Zdroj:

Hajek P., McRobbie H., Myers Smith K. et al.: Increasing varenicline dose in smokers who do not respond to the standard dosage: A randomized clinical trial. JAMA Intern Med 2014; doi: 10.1001/jamainternmed.2014.6916. Staženo dne 8.4.2019, dostupné na: https://jamanetwork.com/journals/jamainternalmedicine/fullarticle/2038988

 

CHA-2019.01.016

 

Související články

Přehled všech článků
Cookie Consent